František Haas mladší a Miroslav Haas - královédvorští sokolové a synové Františka Haase

František Haas mladší, řečený Fanyn, se narodil 9. dubna 1918 jako nejstarší ze tří synů Františka Haase. Sokolské prostředí, ve kterém vyrůstal, mělo významný vliv na celý jeho život.

Byl výborným cvičencem, cvičitelem a pracoval také jako vedoucí prázdninových táborů. Nejraději vzpomínal na tábory na Zlatém potoce, kde se spřátelil s hlavním vedoucím tábora Karlem Ježkem. Pod kůži se mu zaryly sokolské ideje, snaha o pokrokovost, vzdělání a nutnost práce ve prospěch celku. 

V době závěrečných let studia na královédvorském gymnáziu se zapojil do činnosti akademického spolku Krakonoš. Byl jednatelem jeho místního odboru ve Dvoře Králové. A to v období, kdy spolek svou původně kulturní a vzdělávací činnost rozšířil i na politické působení. 

Po úspěšném absolvování gymnázia začal studovat na Vysoké škole obchodní v Praze. Firma Sochor a synové ho na studiích podporovala stipendiem. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl u firmy Sochor zaměstnán. Koncem války pracoval u firmy Pracner. 

V roce 1941, kdy byl Sokol zrušen, se F. Haas podílel na vzniku odbojového hnutí a společně se čtyřmi dalšími sokoly, Jiráskem, Petříkem, Špůrem a Žižkou, začali organizovat sociální pomoc zejména pro rodiny zatčených na Královédvorsku. Jejich odbojová pětka byla ve spojení s Karlem Ježkem. Jen díky Ježkově statečnosti, kterou prokázal během výslechů, nebyli prozrazeni a zatčeni. 

F. Haas se nebál navštěvovat po celou dobu války i po osvobození vdovu a dceru po popraveném K. Ježkovi v Doubravici. Dcera Karla Ježka, paní Jiřina Jarošová, vzpomíná ještě v roce 2023 na jeho podporu s vděčností. Postupně přešli z podpůrné činnosti k činnosti politické. Navazovali kontakty s dalšími členy v okolí Dvora, měli napojení na Prahu i na další skupiny v severních Čechách. Měli krycí název „Pětka“. Ke konci války se spojili s dalšími skupinami ve Dvoře a připravovali ozbrojené povstání, do kterého se 5. května zapojili.

Po ukončení války pracoval v Kocléřovské mechanické tkalcovně. V roce 1947 se vrátil ke studiu na vysoké škole, ze které byl však po únorovém převratu v roce 1948, jako národní socialista, vyloučen. Poté pracoval ve Dvoře Králové v Jutě, v Československých automobilových opravnách a v Eramu, později ve Strojtexu. Když nemohl pracovat politicky, alespoň se podílel na organizování turistických a lyžařských zájezdů, čímž se mu dařilo naplňovat prakticky sokolské myšlenky i v nově vzniklých poměrech.

Satisfakce se dočkal v období politických změn v polovině šedesátých let. Aktivně se podílel na obrodě Československé strany socialistické, po ustavení České národní rady byl zvolen poslancem. Kromě čistě politické práce se však věnoval i dalším aktivitám. Sokolský duch ho směroval ke sportu. Zapojil se do činnosti v oddíle atletiky, dva roky byl jeho předsedou. 

Konec Pražského jara znamenal i konec aktivní politické práce Františka Haase. Musel opustit všechny politické funkce, a dokonce ani nesměl být zaměstnán ve východních Čechách. A tak, až do svého odchodu do důchodu v osmdesátých letech, pracoval v Praze ve vydavatelství a nakladatelství Melantrich. 

Knihy byly jeho celoživotní láskou. Již od dob svého působení v akademickém spolku Krakonoš měl velmi rád Karla Čapka a Josefa Horu. Jejich kompletní dílo měl ve své rozsáhlé knihovně, byl také členem Společnosti bratří Čapků. Práce s knihami tedy byla světlým bodem v neutěšené šedi normalizace. 

Po návratu do Dvora Králové se zapojil do práce v Českém svazu bojovníků za svobodu. Několik let vykonával funkci předsedy místní organizace a pracoval i v okresním výboru. 

Politické změny roku 1989 mu pak umožnily podílet se podle svých možností na společenských změnách. Vstoupil do Sokola, byl již jen jeho řadovým členem. Nadále pracoval ve Svazu bojovníků za svobodu, pomáhal při napravování křivd, které způsobil odbojářům minulý režim. Připravoval také přednášky o událostech ve Dvoře Králové během druhé světové války. 

Společně s panem Schwarzem se podílel na předání pamětních listů účastníkům odboje a jejich blízkým, jako projevu vděčnosti za jejich statečnost a oběti. F. Haas zemřel 14. února 2004.

Miroslav Haas, sokol, učitel i činovník Sokola

Miroslav Haas se narodil 12. dubna 1920, jako druhý ze synů manželů Haasových. Také jeho formovala rodinná sokolská výchova. 

Po základní škole začal pracovat u firmy Sochor. Zde se nejprve vyučil rytcem a potom, díky praxi v několika různých provozech, získal přehled o celé výrobě firmy. Koncem války absolvoval Odbornou školu textilní a po válce Vyšší průmyslovou školu chemickou a Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství. 

Jako chemik pak pracoval v Záluží u Mostu a ve Výzkumném ústavu zušlechťovacím ve Dvoře Králové nad Labem. 

V roce 1955 začal M. Haas pracovat ve školství, v němž, až na několik měsíců nezaměstnanosti v době normalizace, pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1980. Učil na průmyslových školách v Hradci Králové, Dvoře Králové a Pardubicích, na pedagogické fakultě v Hradci Králové, a nakonec na průmyslové škole papírenské v Hostinném. 

Na své žáky byl náročný a přísný, byl však spravedlivý a dovedl i povzbudit. Své povolání považoval za poslání. Věděl, že výchova a vzdělávání vyžaduje mnohem více než formální zvládnutí předepsaného počtu hodin.

Velkou část svého života věnoval činnosti v Sokole. V mládí byl nejen dobrým cvičencem, ale brzy se stal i cvičitelem a působil také jako vedoucí prázdninových táborů. Do činnosti v Sokole se zapojil i jako funkcionář. Aktivně se podílel na obrození sokolského hnutí na konci 60. let a také po roce 1989. Byl členem výboru, účastnil se jednání o přestupu odboru ZRTV do České obce sokolské. V Sokole, stejně jako při své pedagogické činnosti, myslel především na mládež. 

Sám děti neměl, nebyl ženatý, dokázal však pochopit dětskou duši, a to mu umožňovalo jednat s dětmi jako s kamarády. Paní Jiřina Jarošová vzpomíná, jak uměl Miroslav vzbudit zájem chlapců o různé táborové aktivity a dovednosti, s jakou trpělivostí je učil zacházet se sekerou nebo nožem.

M. Haas byl celý život nesmírně skromný a pracovitý, tvrdý a přísný k sobě, k ostatním nejen přísný ale i spravedlivý, laskavý a obětavý. Zemřel 23. července 1999.

Pavlína Špatenková

zdroje:
P. Špatenková, K. Raich, Sokolové pod Zvičinou, Regiona 2023
Okresní archiv Trutnov, fond Sokola Dvůr Králové n. L.
Archiv rodiny Haasovy
Texty nekrologů F. Haas, vnuk F. Haase nejstaršího