Pověst o tom, jak Panenka Maria zachránila město Dvůr Králové nad Labem

O tom, jak soška Panenky Marie zachránila město

Při třicetileté válce Švédové po svém vpádu do Čech projížděli naší vlastí křížem krážem, všude šířili hrůzu svojí ukrutností a bezohledným vymáháním potravin a peněz. Kde se jim toho nedostalo, město vypálili a obyvatele povraždili.

V říjnu roku 1646 se švédská vojska poté, co dobyla Jaroměř, rozhodla vyplenit i Dvůr. Generál Wittenberg uložil městu ohromné výpalné, které mělo být odevzdáno do dvou týdnů jeho vojenským pověřencům.

Část obyvatel zamýšlela opustit město v noci a zachránit své holé životy útěkem, někteří se obrátili o pomoc k Bohu, jiní radili postavit se na odpor a město bránit.

Děkan vyzval věřící ke konání prosebného procesí kolem města. Druhého dne vyšel od kostela průvod. Když účastníci procesí zatáčeli po cestě k Vorlechu, spatřili spěchající dívku Marii Dobrotovou, která nesla něco zabaleného v bílém plátně. Když došla k průvodu, ukázala věřícím sochu Panny Marie. Potom jim vyprávěla, jak sošku jednoho dne spatřila v břidlicové skále a nyní ji přináší do města, aby se u ní lidé modlili.

Přítomní vzali sošku s sebou a postavili ji na dolejší most přes Labe. Tam chodilo nejvíce lidí a každý, kdo přecházel most, se u ní pomodlil za záchranu města.

Dva dny před vypršením splatnosti ke Dvoru přijela skupina švédských ozbrojenců v čele s hejtmanem. Nebyli vpuštěni do města s tím, že ještě neuplynula stanovená lhůta. Hejtmana odpor královédvorských měšťanů popudil, rozhodl se proto objet hradby a zjistit, kudy by mohli jeho vojáci vniknout do města.

Když dojeli k dolenímu mostu, zahlédli postavu mladé dívky, která se modlila před sochou Panny Marie. Vojáci dojeli blíž, ale modlící se dívku nemohli nikde najít. Vtom velitelův zrak utkvěl na sošce Panny Marie, ve vzteku tasil šavli a sekl ji do pravého spánku. V tu chvíli padla hustá mlha a celé město bylo zahaleno neproniknutelnou clonou. To mezi švédskými vojáky způsobilo paniku, takže se obrátili a v hrůze prchali přes Žireč k Jaroměři.

Marie, která z bezpečného úkrytu vše pozorovala, zabušila na městskou bránu a žádala o vpuštění do města. Všem přítomným vylíčila příběh, jak jim Panenka Marie zachránila život. Hned nato se vydali do chrámu, aby poděkovali Bohu za tento zázrak. Královédvorští měšťané rozhodli, že sošku z vděčnosti umístí do kostela a 21. listopad bude ve městě slaven jako svátek.

Zbožná Marie Dobrotová se o sošku své jmenovkyně v kostele starala, dávala k ní květiny a ušila jí šaty z plátna, ve kterém měla sochu původně zabalenou.

Vypráví se, že po nějakém čase v předvečer výročí zachránění města před zlobou Švédů Marie přicházela k chrámu, aby oblékla sošku Panny Marie na slavnost. Tu k ní znenadání přistoupila neznámá žena s pobledlou tváří, držící v ruce uzlík. Prosila Marii, aby na sošku oblékla roucho, které s sebou přinesla.

Byla to manželka onoho švédského důstojníka, který před pěti lety sekl do sochy. Tížilo ho svědomí za skutek, který udělal v jakémsi městě v Čechách. Jeho žena se rozhodla, že pro sochu vlastnoručně vyšije pláštík a donese jej pěšky až do Dvora Králové jako prosbu za odpuštění manželovy viny.

Později se stalo prestižní otázkou bohatých dvorských měštek věnovat sošce nové šatičky. Učinila to i sama císařovna Marie Terezie, která nechala pro sochu Panenky Marie přešít jedny ze svých plesových šatů.

Zdroj: Královédvorské pověsti, vydala knihovna Slavoj, 2004